Září 2009

Shakra

30. září 2009 v 9:14 Hudba

Starý dům

28. září 2009 v 10:53 Záhady a tajemno kolem nás
Jednou jsem objevil tento starý dům,který je na první pohled škaredý,zamračený....je to ale jen ten první pohled.


Hanácké Benátky-Litovel

25. září 2009 v 17:46 česká města,městečka
Šesti rameny protéká řeka Morava městem,a tak se o Litovli občas mluví jako o ,,Hanáckých Benátkách".
Litovel je městskou památkovou zónou s některými,,nej"-kamenný most je třetím nejstarším mostem v Čechách ( po Písku a Karlově mostě v Praze) a tedy nejstarším na Moravě,radniční věž je nejvyšší svého druhu na Moravě.

Jan Šembera Černohorský,často přijíždějící ve druhé polovoně 16.století ze svého sídla v Bučovicích na Litovelskou radnici,býval prý velký nemrava.Politika ho nezajímala,správu majetku přenechával svým úředníkům,raději se věnoval zábavě.O jeho prostopášnostech se vyprávěly po městech celé zkazky.V centru Litovle dal postavit domy se stejnou fasádou a věnoval je svým milenkám.
Nedosti však na tom.Rád chodíval k Mariánské studánce v podivném převleku,v jelení kůži s obrovskýma parohy,a tady pozoroval koupající se nahé dívky.Jednou ho zde přistihl myslivec a pustil se za ním.Pán utekl do kostela,odhodil převlek a tvářil se nenápadně-jako při pravidelných modlitbách.Jen byl,pravda,poněkud zadýchaný.
Na divné kousky pana Šembery dnes upozorňuje deska v přízemí radnice.Velmož na svůj nevázaný život doplatil-po smrti se nedočkal pokoje.Proměnil se v jelena,kterého věčně štvou vlastní psi.Takovou divokou honbu prý lze potkat v Litovli za temných bouřlivých nocí i dnes....

Hádanka

23. září 2009 v 17:49 česká města,městečka
Určitě poznáte kde se tato velká radnice nachází že?
Už víte?

Brainstorm

22. září 2009 v 9:23 Hudba
Hezký poslech...

Výstava-Svět železničních modelů

21. září 2009 v 10:25 Kuriozity a zajimavosti

O víkendu jsem navštívil moc hezkou výstavu železničních modelů a krajinek,která se koná v Prostějově ve výstavních sálech Špalíčku.

Strašidelná Olomouc

19. září 2009 v 17:49 Tajemná místa v Čr
Ten dům stojí na Dolním náměstí,jmenuje se U Černého koníčka.Určitě jej nepřehlédnete,už proto,že jeho průčelí zdobí krásné domovní znamení-poprsí koně ve skoku.A proč právě kůň?O tom vypráví podivuhodní příběh ze 16.století.
Tehdy tu bydleli bohatí bezdětní manželé.O jejich pohodlí se staralo početné služebnictvo,mezi jiným také mladá a pohledná dívka Markéta,komorná paní domu.Mnozí muži,mladí i starší,bohatí i chudí,se za ní ohlíželi a nepřáli si nic jiného než se s ní oženit,ale jí se žádný nezdál dost dobrý.Vše se změnilo,až když do služby nastoupil nový správce Pavel,bývalý voják z tureckých válek.Markéta měla oči jen pro něj,on si jí však valně nevšímal a hleděl si jen své práce.Dívka vyzkoušela všechno,leč marně.Nakonec se rozhodla zajít ke zkušené bábě kořenářce.Ta ji poradila,jak z bylin,natrhaných o svatojanské a filipojakubské noci připravit nápoj lásky,jemuž žádný muž neodolá,musí jej však vypít tak,aby o jeho účincích neměl ani tušení.A přidala i varování:,,Dobře zvažuj,komu čarodějný nápoj předložíš.Kdo se ho jednou napije,toho se už nezbavíš,bude ti všude v patách až do smrti!Když přišel čas,uvařila Markéta vše podle rady a pak dala hrnek s kouzelným odvarem vychladit do síně.Když tam o chvíli později přišel správce Pavel koním pro pití,shodil hrnek nešťastnou náhodou do džberu s vodou.Nevěnoval tomu velkou pozornost a odnesl džber do stáje.První se z něj napil mladý černý hřebeček-a pak se děly věci!Kůň začal být nesvůj,vzpínal se a nebyl k utišení.Když zahlédl Markétu,rozběhl se za ní.Vyděšená dívka pospíchala do domu a utíkala po schodech až do nejvýššího patra.Zamilovaného koně však nezastavily ani schody,ba ani dveře dívčina pokoje,které před ním zamkla.Když je vyrazil údery kopyt,vrhla se zoufalá Markéta z okénka v arkýři a pádem na dvůr se zabila.Hřebeček ji chtěl následovat,ale v malém okně uvízl,nemohl tam ani zpátky,a nakonec ho museli utratit.Od té doby se na Dolním náměstí občas zjevuje jeho duch.Bloumá po dláždění,toužebně vzhlíží k osudnému oknu a smutně řehtá.Pak se rozběhne a zmizí za nejbližším rohem......

Koupil bych loď

17. září 2009 v 16:29 O mě
Koupil bych loď,na ni nechal tě plout
Lásku hledám,a chci naleznout.
Hledám dlouho,lásku nenacházím
Zmírám touhou,jen o ní sním.
Koupil jsem loď na ni nechám tě plout,
Našel jsem lásku,tím zbavím se pout.
Láska je loď,pluje do neznáma.
Chtít zapomenout,to je věc zrádná.
Koupil jsem loď,věřil na schledání
Teď už to vím,nad jinou se skláním.
Chtěl jsem sní plout,proto koupil jsem loď
Bez ní nelze usnout,a tak semnou pojď.
Koupil bych loď,na ni nechal tě plout,
Lásku hledám,a chci naleznout.

Připoutaný slon

14. září 2009 v 15:54 Moudra
Když jsem byl malý,učarovaly mi cirkusy a v cirkusech se mi nejvíce líbila zvířata.Moji pozornost přitahoval zvlášť slon,a jak jsem se později dozvěděl,byl oblíbeným zvířetem i jiných dětí.Během představení obrovské zvíře stavělo na odiv svou neobyčejnou váhu,velikost a sílu....Ale po vystoupení,až do chvíle,kdy se slon měl zakrátko zase vrátit na scénu,byl vždy přivázaný řetězem za jednu nohu k malému kolíku zaraženému v zemi.
Kolík byl však jen miniaturní kousek dřeva,zatlučený stěží pár centimetrů do země.A ačkoliv řetěz byl masivní a silný,zdálo se mi velmi pravděpodobné,že zvíře schopné vytrhnout vlastní silou strom z kořenů by se mohlo od kolíku snadno osvobodit a utéci.
Připadalo mi to pořád jako záhada.
Co ho drží?Proč neuteče?
Když mi bylo pět nebo šest let,zeptal jsem se svých rodičů na záhadu se slonem.
Jeden z nich mi vysvětlil,že slon neutíká,protože je cvičený.
Položil jsem proto jasnou otázku,,Když je cvičený,proč ho poutají řetězem?"
Nevzpomínám si,že bych dostal logickou odpověď.Časem jsem na záhadu se slonem a kolíkem zapoměl......
Před několika lety jsem přišel na to,že naštestí pro mě,byl někdo dostatečně moudrý na to,aby objevil odpověď.
Slon z cirkusu neutíká,protože je přivazován k podobnému kolíku od doby,kdy byl ještě maličký.
Zavřel jsem oči a představil si bezbranné slůně přivázané ke kolíku.Jsem si jistý,že v té chvíli sloní mládě tlačilo,tahalo a potilo se,jak se snažilo osvobodit.A navzdory svému úsilí to nedokázalo,protože ten kolík byl pro něj příliš pevný.
Představuji si,že vyčerpané usnulo,a druhý den to zkoušelo zase,a další a další zas....Až jednoho dne,jednoho strašného dne svého života zvíře přijalo svou bezmoc a smířilo se s krutým osudem.
Ten obrovský a silný slon,kterého vidíme v cirkusu,neutíká,protože si chudák myslí,že nemůže.
Má v sobě vrytou vzpomínku na bezmoc,kterou pocítil brzy poté,co se narodil.
A nejhorší je,že o té vzpomínce nikdy nezačal vážně pochybovat.
Nikdy,nikdy se nepokusil znovu vyzkoušet svou sílu.....

Tak je to...Všichni jsme trochu jako ten slon v cirkuse,chodíme po světě přivázáni ke stovkám kolíků,které nás připravují o svobodu.Žijeme a myslíme si,že ,nemůžeme´udělat spoustu věcí prostě proto,že jednou,před časem,když jsme byli malí,jsme se o to pokoušeli a nepovedlo se nám to....

Jediný způsob dozvědět se,jestli toho můžeš dosáhnout,je zkusit to znovu a vložit do toho celé své srdce.....

Velikonoční Ostrov

12. září 2009 v 15:53 Zajimavá místa ve světě
Ostrov ztracené kultury
Velikonoční ostrov je jedním z nejodlehlejších obydlených míst na zemi.Nachází se v Pacifiku 3 600 km západně od kontinentálního Chile a 2075 kilometrů východně od Pitcairnových ostrovů.Vůbec nejbližším ostrovem je 415 kilometrů vzdálený Sala y Gómez,který je ovšem neobydlený.
Kvůli odlehlosti tohoto místa není o jeho dávné historii mnoho známo.Některé prameny tvrdí,že byl osídlen polynéským obyvatelstvem již kolem 4-5 století,jiné výzkumy ukazují,že to mohlo být až kolem roku 1200.
Název Velikonoční ostrov dal místu holandský výzkumník Jacob Roggeveen,který zde jako první známý Evropan přistál o Velikonocích roku 1722.Roggeveen pochopitelně zaznamenal množství stojících moai a stejně tak o monumentálních sochách píší ve svých záznamech všichni Evropané,kteří k ostrovu přirazili.Když zde ale v roce 1774 přistál mořeplavec James cook,byly mnohé moai převrhnuty a další byly převráceny až do 30.let 19.století.Důvodem bylo odstranění předchozího společenského systému včetně kultu moai.Dalším projevem této změny byly krvavé války,které mezi domorodci probíhaly a značně snížily počet obyvatel.
Nejhorší ranou pro ostrov ovšem byl v roce 1862 příjezd lovců otroků,kteří zajali nebo zabili asi 1 500 mužů a žen,což reprezentovalo polovinu tehdejší populace.Někteří zajatci se z otroctví vrátili,ale přivlekli s sebou neštovice.V důsledku všech předchozích faktorů žilo v roce 1871 na ostrově jen 111 lidí.
S více než 97% populace tak během pár let zmizelo i kulturní dědictví této pozoruhodné lokality.Od roku 1888 je ostrov součástí Chile.

Pardubice-město nejen perníku

10. září 2009 v 11:53 česká města,městečka
Pardubice jsou nejen městem perníku,hokeje,dostihových závodů....
Ulice směrem do centra,ulice která mě nějakým způsobem fascinuje
Pardubická věž,a vstupní brána do města
Kdybych mohl hned bych si tohle autíčko ,,vypůjčil"
Hoštica


Souhvězdí Pegas

7. září 2009 v 22:45 Vesmír
Okřídlený kůň Pegas se podle mytologie zrodil z krve a těla Medúzy.Z hrůzyplné nestvůry tak vznikl symbol poezie,jehož souhvězdí můžeme na začátku podzimu spatřit na noční obloze.
Souhvězdí Pegase je významnou součástí řecké mytologie.Podle legendy se Pegas zrodil z krve a těla nestvůry Medúzy v okamžiku,kdy jí useknul hlavu hrdina Perseus.
Okřídlený Pegas mohl velice rychle létat.Zdržoval se na vrcholcích hor ve Fókidě a v Boiótii,zavítal však i do helikónského háje mezi Múzy.Údajně tam jednou zakopnul tak šikovně,že ze země vytrysknul pramen Hippokrénu.Podle jiné báje měl dokonce na svědomí i pramen Peiréné na Akrokorinthu,kam sám chodil pít.
Na tomto místě byl také polapen chrabrým Bellerofontem,princem korintským.Tomu pak pomohl zničit příšeru Chiméru,jež se skrývala v nepřístupné rokli v Lykii.Protože se k Chiméře nedalo dostat jinak než ze vzduchu,byl Pegas Bellerofontovi zančně nápomocen.Bohužel,princ neunesl tíhu svého úspěchu,zpychnul a rozhodnul se na Pegasovi pokořit Olymp-horu,která byla vyhrazena pouze bohům.
To se samozřejmě neobešlo bez následků.
Mocný vládce bohů Zeus seslal na Pegase zuřivost,okřídlený kůň se začal prudce zmítat a Bellerofontés spadl na zem.Pádem nepřišel jen o koně,ale navíc také o rozum...
Pegas z toho vyšel o poznání lépe a nakonec se dostal v podobě souhvězdí až mezi hvězdy.

Kaspar Hauser

6. září 2009 v 10:22 Záhady a tajemno kolem nás
Vypadal jako bytost z jiné planety,která se najednou octla mezi lidmi.Dne 26.května 1828,se na náměstí v Norimberku objevil zcela dezorientovaný,zmatený asi sedmnáctiletý chlapec.Nejdřív si kolemjdoucí mysleli,že je to idiot nebo opilec.Kromě jména,Kaspar Hauser.ze sebe dokázal vypravit pouze,,Weiss nichts"-nevím.Měl u sebe dva dopisy,druhý údajně napsaný šestnáct let po prvním,ve kterém pisatelka žádala,aby chlapec byl předán veliteli místní jezdecké švadrony,a vysvětlovala,,Já moc chudá a nemůžu se o něj starat.Autorem druhého psaní byl podle všeho zemědělský dělník,který si hocha vzal k sobě.Zvláštní ovšem bylo,že rukopis,papír a inkoust obouch dopisů byly téměř k nerozeznání podobné.
Kaspar vůbec nedovedl zacházet s předměty každodenní potřeby,jako jsou hodiny,svíčky a příbor,a neuměl jíst vařenou stravu.Chlapce adoptoval přírodovědec Georg Friedrich Daumer,u kterého se brzy naučil číst a psát.Vyprávěl pak fantastický příběh o tom,jak ho odmalička drželi v malém tmavém sklípku,kde byl živ jen o chlebě a vodě.Byl nápadně hypersenzitivní,do té míry,že se mu dělalo špatně z pouhé vůně kávy,piva nebo masa,a když se v místnosti,kde byl vyskytla sklenka vína,začal se chovat jako opilý.Uměl číst potmě a měl takový cit pro magnetická pole,že čistě podle hmatu poznal,který pól magnetu je severní a který jižní.
Norimberský,,ztracený chlapec"se brzy stal mezinárodní celebritou a navštevovaly ho různé osobnosti,například lord Stanhope,synovec britského ministerského předsedy Williama Pitta.Rozšířila se dokonce fáma,že Kaspar Hauser je nemanželský syn člena německé císařské rodiny.
Dne 7.října 1829 ho našli ve sklepě Daumerova domu s krvavou ranou na hlavě,kterou mu uštědřil neznámý útočník.Z bezpečnostních důvodů ho proto přestěhovali do nedalekého města Ansbachu.Avšak 14.prosince 1833 ho tam kdosi napadl nožem a poranil mu játra a plíce.Tři dny na to zemřel jeho poslední slova byla:Neudělal jsem si to sám."
Přesto se v zasněženém parku,kde byl pobodán,našla pouze jediná řada stop.Jeho smrt ještě víc prohloubila záhadu jeho života.....

Závěrem-Také u nás ve městě se objevil ,,Kaspar Hauser"


September

4. září 2009 v 9:25 Kam kráčíš....
Cesta bez nástrah je cesta do prázdna.
A road without wile is a road to emptiness.
Lupus Libertus

Měsíc Září

1. září 2009 v 22:42 Pranostiky
Září je devátý měsíc roku.Podle římského kalendáře to byl měsíc sedmý,proto byl nazván september,toto označení proniklo do většiny evropských jazyků.
České jméno září se v lidovém povědomí spojuje se slovem záře (zářit)
Ve skutečnosti však pochází od výrazu,,zařijen"neboli malý říjen.

1.Září-Sv.Jiljí své počasí pevně drží.
-jaké počasí Jilji ukazuje,takové po celý měsíc dodržuje.
-Jilji jasný-podzim krásný.
-Když na Sv.Jilji prší,celý podzim voda crčí.

2.Září-Na Sv.Štepána krále je už léta namále

8.Září-Neprší-li o Marie narození,bude suchý podzim
-Panny Marie narození-vlaštoviček rozloučení.
10.Září-Neprší-li o Mikuláši,bude suchý podzim

14.Září-Po Sv.Kříži podzim se blíží.
15.Září-Od Panny Marie Sedmibolestné teplota rychle poklesne
16.Září-Svatá Ludmila deště obmyla
21.Září-Jaké počasí dělá Sv.Matouš,takové potrvá čtyři neděle
-Krásné počasí na Sv.Matouše má vydržet ještě čtyři neděle
-Pohoda o Sv.Matouši čtyři týdny se neruší
-Na Sv.Matouše pohoda-vyschne v lese každá kláda
-Po Sv.Matouši čepici na uši
26.Září-Na Sv.Cypriána chladno bývá často zrána
28.Září-Svatováclavské časy přinesou pěkné počasí
-Na Sv.Václava pěkný den,přijde pohodlný podzimek
-je-li na Sv.Václava bouřka,bývá dlouho teplo
-Přijde Václav-kamna připrav
-Sv.Václav tady-sklízí hady
29.Září-Jestli noc před Michalem jasná jest,tedy má veliká zima následovat
-Jasný den na Michala-urodí se obilí a dobrý masopust.
-Fučí-li na Sv.Michala vítr od východu nebo severu,bude tuhá zima.
30.Září-O Sv.Jeronýmu připravuj se už na zimu
-Na Sv.Jeronýma stěhuje se k nám zima.

1 září

1. září 2009 v 8:06 O mě
Všem přeji krásné 1 září
Nejvíc mě těší,že už nejsem školák:-)))