Po celé období středověku se kromě zbožných poutníků vydávali na delší cesty za hranice domácího území pouze příslušníci vyhraněných profesionálních skupin.Mezi ty patřili zvláště kupci a přepravci,movitější studenti,toužící dosáhnout vzdělání na proslulých univerzitách,výtvarní umělci,pěvci....Ostatní lidé-od panovníků přes dvořany a diplomaty až po řadové vojáky-se poušteli do ciziny zpravidla jen pod tlakem vnějších okolností.Cestování ostatně nebylo ničím pohodlným ani bezpečným,na většinou nekvalitních cestách číhalo množství nástrach,v některých oblastech byli zcela běžným jevem ničeho se neštíticí lapkové.Urazit vzdálenost,kterou dnes v rychlých dopravních prostředcích překonáváme řádově v pouhých hodinách,trvalo před několika staletími ještě celé týdny.Cestovat ve středověku alespoň trochu důstojně a bezpečně znamenalo vynaložit nemalé finanční prostředky a obětovat značný čas na přípravu.Je zřejmé,že takový luxus si mohli dovolit jen příslušníci nejbohatší vrstvy.
ale možná to bylo víc vzrušující 
![[:tired:]](http://bs.jxs.cz/ublog/emoticons/tired.gif "[:tired:]")
Nad tím jsem vždy přemýšlela. Vpomenu třeba cestu autobusem do Španělska. Prý pohodlným a luxusním. Ve srovnání z kočáry určitě. Ale kdo neměl hemoroidy tak je jistě cestou získal. Jak asi bylo těm co se mlátili v kočárech?